neděle 30. prosince 2018
Filmová recenze: Ve spárech ďábla aneb Není těch démonů už trochu moc?
VAROVÁNÍ: Následující článek může obsahovat částečné nebo úplné vyzrazení zápletky (bacha, spoilery!), ironické poznámky a krev jednorožce.
Smrt je smrt, definitivní konec... Ale tady to neplatí. Při otřesném případu nepovedeného exorcismu přijde o život mladá Hannah Grace. Nebo tak se to zprvu možná zdá. Jaká to smůla, že o nějaké tři měsíce později nastupuje vyléčená alkoholička Meghan Reed do nemocniční márnice. Ze začátku to vypadá jako relativně snadná práce pro bývalou policistku, ale jeden by se až šeredně spletl, když sympatický mladý sanitář Randy přiváží naši starou známou zesnulou Hannah. Temná atmosféra márnice, Meghanino podlomené psychické zdraví a zdánlivě mrtvé tělo v nepřirozeně zkroucené poloze rozehrávají příběh, který by k smrti vyděsil nejednoho méně náročného diváka strašidelných snímků, ne však ostříleného veterána hororových filmů. Obecně platí, že čím pompéznější trailer, tím horší výsledný film bude. A jako obvykle, jaké překvapení - ani "Ve spárech ďábla" nebyl výjimkou. Už do kina jsem šla s notnou dávkou skepticismu, a podotýkám, že tentokrát oprávněně. Postavy byly málo propracované, nudné a moc nevynikly, Hannah se svými modrými očky působila víc roztomile než démonicky, děj až na povedenou úvodní scénu s exorcismem (leč toto téma je už jaksi taksi také vyždímané) je nezajímavý a nepřitažlivý. Co oceňuji oproti jiným hororům je prostředí - márnice se zdá být pro vytvoření atmosféry naprosto dokonalá (tady se někdo inspiroval snímkem "The autopsy of Jane Doe"), ale jenom na tom se opravdu nedá stavět. Film celkově působí jako klasická démonovina a jedno velké klišé. Koncept není sám o sobě špatný, ale tento způsob zpracování zdá se mi poněkud nešťastným. No nic, snad to vyjde příště...
Moje hodnocení: 3/10 smrtihlavů
čtvrtek 27. prosince 2018
Poetický slovní průjem: Stín člověka
Stín člověka
Na ulici leží člověk,
leží tiše ve sněhu.
Již dávno minul jeho věk,
tomu dávno, co poznal něhu.
Leží tiše, leží naznak,
společnost zlomila nad ním hůl,
života nejeví náznak.
Byl to přeci starej vůl!
Alkoholu holdoval, drogy nebyly mu cizí,
radami ostatních pohrdal,
hle leží tu teď na chodníku a život pomalu z něj mizí.
úterý 25. prosince 2018
Poetický slovní průjem: Alkoholová
Alkoholová
Svět pomalu a jistě mění se v prach,
všechny lidské existence čeká zmar a krach.
Do našich těl vžírá se jed,
bolestivá smrt však nepřijde hned.
Pomalu a jistě trávíme své tělo,
trávíme své prostředí, opravdu by to tak býti mělo?
I má existence mění se v popel,
netruchli pro mne, utři ten sopel.
Však nač se rmoutit, smutku kolem je dosti,
pozvedám k ústům sklenici a připíjím radosti,
připíjím válce a připíjím míru,
připíjím rouhání a připíjím na víru.
Jen tak může být svět v rovnováze,
jako bublinka ve středu na vodováze.
Jako den bez noci nemůže být,
konec filozofování, přestávám pít!
Poetický slovní průjem: Až jednou
Až jednou
Pleť svou jemnost zvolna ztratí,
kosti začnou trouchnivět;
stáří naše plány zhatí,
stáří naše plány zhatí,
a zešedne celý svět.
Životem cítím se být podvedena,
až chladná ruka smrti dotkne se mé tváře,
kam jí budu odvedena?
Až odvezou mé tělo na umrlčí káře
až ostatky mé rozpadnou se v prach,
až ostatky mé rozpadnou se v prach,
až duše má opustí tento svět,
ucítíš důvěrně známý pach;
to na hrobě mém vykvetl vonný květ.
pondělí 24. prosince 2018
Představení aneb Co tady sakra pohledávám
Připravte se na něco nového, připravte se na něco temného...
Pochválen buď velký Cthulhu,
jméno mé Tara Smrtihlava jest, a budu Vám dělat průvodkyni na cestě mou pohnutou a morbidní myslí. Kdo však jsem? Toť dobrá otázka... Malá bestie prolezlá sarkasmem a cynismem se zálibou v ironii a také dobrém čaji a kvalitní literatuře. Amatérská básnířka, pisatelka a malířka, jenž hledá prostor pro sdílení své tvorby, svých myšlenek a svého pohledu na tento svět. Taková Alenka, co spadla do králičí nory po hlavě. Doufám, že Vám mé příspěvky způsobí spousty nočních můr a probdělých nocí. A teď plnou parou do Temnoty, začínáme!
Pochválen buď velký Cthulhu,
jméno mé Tara Smrtihlava jest, a budu Vám dělat průvodkyni na cestě mou pohnutou a morbidní myslí. Kdo však jsem? Toť dobrá otázka... Malá bestie prolezlá sarkasmem a cynismem se zálibou v ironii a také dobrém čaji a kvalitní literatuře. Amatérská básnířka, pisatelka a malířka, jenž hledá prostor pro sdílení své tvorby, svých myšlenek a svého pohledu na tento svět. Taková Alenka, co spadla do králičí nory po hlavě. Doufám, že Vám mé příspěvky způsobí spousty nočních můr a probdělých nocí. A teď plnou parou do Temnoty, začínáme!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
