středa 27. března 2019

Poetický slovní průjem: Dovětek

Dovětek

Věnováno Jemu

Prolnuly se dva světy,
se zmatkem v duši píše tyto věty.
Na jedné straně pozlátko a lesk,
v pozadí bolest, zmar a stesk.

Na straně druhé temnota stojí,
této strany všichni se bojí.
I ty co před ní stojíš,
ví, že jí se bojíš.

Nemá cenu skrývat strach,
cítí z Tebe jeho pach.
Divadlo končí, opona padá,
odchází tiše, měla Tě ráda.

City její však křehké jsou,
když přijde nejistota, opadnou.
Dávej na sebe pozor,
vždyť ví, Ty nepotřebuješ dozor.

Bude to jako by neexistovala více,
vzpomínky vyhasnou jak sfouknutá svíce.
Sbohem své ti dává touto básní,
čas s Tebou pro ní byl krásný.

Možná jsi jí něco dal,
nebo city pohřbil, vzal?
To pisatelka neprozradí Vám,
otevřený konec a nic dál.

Pamatuj, chlapec jsi dobrý,
netrap se, buď k sobě hodný.
Tímto se s Tebou navěky loučí, 
básní to začalo, básní to skončí.

Malá slečna na světě se neztratí,
vždyť svět dávno už jí zatratil.
Měla ho ráda, můžeš opak tvrdit 
dopis končí, zbývá jej podpisem stvrdit.

Navždy Tvá
Kým vůbec byla?

Žádné komentáře:

Okomentovat