pátek 22. března 2019

Poetický slovní průjem: Slečna

Slečna

Malá slečna co píše básně,
na svět usmívá se krásně.
Však za úsměvem jejím bolest se skryje,
něžná duše v ní zaživa hnije. 

Zavírá se do ticha svého,
utíká ze světa mdlého.
Srdce puklo, srdce bolí,
jí však bolest neskolí.

Nebylo jí přáno,
aby citů bylo jí dáno.
City více jsou jí cizí,
pomalu a jistě z duše její mizí.

Jako slunečnice bez slunce zavírá svůj květ,
malou slečnu mrzí svět.
Hledá těchy v básní psaní,
společnosti lidské se straní.

Rozpolcená,
jako noc a den.
Protikladná,
jako realita a sen.

Malá, temná,
přesto plná světla.
Drsná, něžná,
růže co vykvetla.

Žádné komentáře:

Okomentovat