sobota 2. března 2019

Poetický slovní průjem: Noční běs

Noční běs

Bosé nohy lesní cestou kráčí,
z chodidel řine se krev,
bolestivé kroky přes bodláčí,
snažím se nespustit řev. 

Prsty hmatají na stromů kůry,
je to skutečné, či pouhý sen?
Takové bývají noční můry,
jakmile odezní, přichází den.

Příšerná bolest mým tělem cuká,
snažím se nadechnout vzduch do svých plic,
brzy snad skončí má příšerná muka,
noční běs nekončí, nezmohu nic.

Pokračuji cestou dál,
na mýtinu dojdu bez potíží.
Podivná bytost ve stínech opodál
se zájmem si mě prohlíží.

Drápy ostré jako břitvy,
tesáky špičaté v tlamě,
jasný je výsledek bitvy,
znenadání vrhá se na mě.

Jako dýkou drápy pářou mi žíly,
rudou barví se mech,
na odpor chybí mi síly,
z mých úst vychází poslední dech.

Okny prosvítá světlo,
byl to přeci pouhý sen...
Vnímám postele teplo,
slunce vychází, začíná den.


Žádné komentáře:

Okomentovat