Siréna
Mořská panna na útesu sama sedí,
mokré vlasy rudé na zádech jí splývají,
za horizont zasněně hledí,
o kráse její písně se zpívají.
Šupinatá víla, princezna moří,
nebo snad potvora možná víc?
Námořníci se jí dvoří,
vábení jejímu padlo jich na tisíc.
Sirény hlas, mořských vlků prokletí,
do svých láká osidel,
kdo jej zaslechne, život svůj zpečetí;
do jejích chytí se vnadidel.
Majestátní loď o útesy se rozbije,
mořská víla, ne, jen stvůra,
nad hladinou zazní skřek té zmije,
podstatu pravou odhalila, moří krutá zrůda.
Žádné komentáře:
Okomentovat